Zakladatelka Domova sv. Rodiny

Sestra Marie AkvinelaSestra Marie Akvinela vlastním jménem Ludmila Loskotová (nar.17. června 1923 ve Vřesníku u Želivi, + 10. listopadu 2007 v klášteře v Praze-Krči) byla řeholní sestra Kongregace Školských sester de Notre Dame.

Narodila se v rodině, která měla celkem devět dětí. Se školskými sestrami de Notre Dame se nejprve seznámila v Humpolci a později v Horažďovicích, kam chodila do školy. Do noviciátu Kongregace Školských sester de Notre Dame vstoupila v roce 1944, když jí bylo 21 let a přijala řádové jméno Akvinela. Členky kongregace dále používají jméno Marie ke cti Panny Marie, Matky Pána Ježíše, takže celé jméno se pak píše M. Akvinela de N.D. Jméno Akvinela je odvozeno od svatého Tomáše Akvinského, velkého filosofa a teologa, učitele Církve.

Po složení svatých slibů (viz Kongregace Školských sester de Notre Dame) působila krátce (1946–1950) jako učitelka v mateřské škole v Poděbradech. V roce 1950, kdy komunistický režim vystěhoval všechny řeholnice do pohraničí a místo práce ve školách a nemocnicích musely pracovat v továrnách, v lesích a v zemědělství. Sestra M. Akvinela se svými spolusestrami byla odvezena do Broumova a pracovala v blízkých textilkách např. v Polici nad Metují. Vzhledem k náročným podmínkám a prašnému prostředí v továrnách (sestry byly posílány na pracovní místa, kde bylo prašno, mokro a velmi špinavé prostředí) onemocněla tuberkulózou. Proto se představené kongregace snažily dostat sestry z tohoto prostředí pryč, a tak byla i sestra M. Akvinela přesunuta na lehčí práci do Oseku u Duchova, kde vyšívala chrámová roucha.

V roce 1960 byla poslána do obce Horní Poustevna, kde stát zřídil ústavy sociální péče pro mentálně a fyzicky postižené děti. Tento ústav se staral o postižené děti z Prahy, blíže nebylo možné umístit tyto děti a rodiče proto museli dojíždět přes sto kilometrů, případně jim byl poskytnut autobus na návštěvu z Prahy. Sestra M. Akvinela zde pracovala jako vrchní sestra.

V roce 1988 (tj. v 65 letech) odešla sestra M. Akvinela z Horní Poustevny (okres Děčín) do Charitního domova pro řeholnice v Oseku u Duchcova, kde ošetřovala starší a nemohoucí spolusestry. I zde byla vrchní sestrou.

Po roce 1989 se na Kongregaci školských sester de Notre Dame obrátili rodiče postižených dětí z Prahy, kteří chtěli umístit své děti co nejblíže svého bydliště. Žádali Českou katolickou charitu, aby zřídila nějaký domov přímo v Praze. Sestra provinciální rozhodla a pověřila tímto úkolem sestru M. Akvinelu. Tak se stala zakladatelkou Domova svaté Rodiny, pro který získala nejprve dům na Petřinách a později starou školu v Liboci.

V srpnu 1990 sestra M. Akvinela získala zrušené jesle v Praze 6 na Petřinách. Po nutných stavebních úpravách se dne 7. října 1991 se otevřel Domov svaté Rodiny prvním obyvatelům (viz Domov svaté rodiny) Kapacita prvního Domova nestačila velkému zájmu o umístění, a tak byl v roce 2000 rozšířen Domov svaté Rodiny o druhý dům – bývalou libockou školu v Praze 6. Řízení Domova předala v roce 2002, ale dále působila v Nadaci sestry Akvinely, která podporuje a přispívá na činnost Domova svaté Rodiny a byla pojmenována na žádost zakladatelky a rodičů na její počest jejím jménem.

Sestře M. Akvinele Loskotové byla dne 28. října 2000 udělena Medaile Za zásluhy o Českou republiku. Toto státní vyznamenání jí předal prezident Václav Havel. Dne 3. září 2003 jí bylo uděleno také čestné občanství Prahy 6.

O sestře M. Akvinele natočila režisérka Marie Šandová v roce 2002 krátký dokument nazvaný „Zlatá nit sestry Akvinely“.

Sestra Marie Akvinela Ludmila Loskotová zemřela v klášteře v Praze-Krči v sobotu dne 10. listopadu 2007 10 minut po 10.oo hodině rannní. Zádušní mše se konala v pátek dne 16. listopadu 2007 v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, kam se s ní přišli rozloučit vděční rodiče dětí, její spolupracovníci z Domova svaté rodiny i ti, kteří ji pomáhali nejen finančně, ale kteří ji podporovali i duchovně svými modlitbami. Mši sloužil biskup Karel Herbst za účasti mnoha dalších kněží.

Tělo sestry M. Akvinely bylo uloženo do řádového hrobu na vyšehradském hřbitově, kde očekává se svými spolusestrami vzkříšení.